Václav Bruna se narodil v roce 1950 v Pardubicích. Své dětství prožil v Českém Brodě, kde navštěvoval základní školu a zde také vystudoval i střední všeobecnou vzdělávací školu. V roce 1968 odmaturoval a poté studoval na Lékařské fakultě Karlovy univerzity v Hradci Králové obor zubní lékařství. Promoval v roce 1973 v aule pražského Karolina. Po studiu působil jako stomatolog tankového pluku v Martině. Zde potkal svou životní lásku Ludmilu Babinskou, se kterou se roku 1976 oženil.
Od roku 1975 byl sledován Státní bezpečností, protože se kriticky vyjadřoval ke komunistickému režimu a také šířil exilový dvouměsíčník Listy a Chartu 77. Za trestný čin pobuřování byl odsouzen na 16 měsíců nepodmíněně. Po uplynutí trestu působil jako podnikový lékař Makyty Púchov. V roce 1988 se mu podařilo s manželkou Ludmilou emigrovat přes bývalou Jugoslávii do Rakouska, kde získali politický azyl. V Rakouské republice působil tři roky jako lékař-stomatolog na zubní klinice v Salzburgu a v Linci. Po dlouho očekávanémpřevratu se usadili v rakouském Freistadtu poblíž rakousko-českých hranic. V roce 1992 založil v Dolním Dvořišti stomatologickou kliniku, jež se stala první soukromým zdravotnickym zařízením na území Československa. Pracoval zde jako ředitel a lékař-stomatolog. V současné dobé působí jako její administrátor.
Kromě numismatiky se Václav Bruna věnuje i sbírání obrazů a též chovu dostihových koní. Mezi jeho oblíbené malířské autory patří například Josef Čapek a Václav Špála. Dostihové koně chová na svém statku ve východočeském Zámrsku. Jeho nejúspěšnější kůň, hnědák Peruán, se dokonce stal trojnásobným vítězem Velké Pardubické. Peruánovo vítězství navždy připomíná bronzová socha umístěná před dostihovým centrem na statku v Zámrsku, kterou Václav Bruna nechal na jeho počest odlít v roce 2019.
Václav Bruna začal s numismatikou již na druhém stupni základní školy. První mince, které si pořídil, byly stříbrné ražby Františka Josefa I. a československé stříbrné mince korunových nominálů. Mince do své sbírky získával od kamarádů a spolužáků výměnami za jiné různé zajímavé věci. Jeho otci jakožto humanitnímu vzdělanci se záliba mladého Václava ve starých mincích velice zamlouvala, takže ho v ní začal podporovat. Za tehdejších 10 korun mu koupil první opravdu hodnotnou minci – středověký pražský groš českého krále Václava II. Pro mladého Václava to byla obrovská událost a nezapomenutelný zážitek.
Už během studií a následně během pobytu na Slovensku se Václavu Brunovi podařilo do své sbírky koupit několik zajímavých a cenných kousků. Nákupní horečka u něho propukla zejména poté, co byl propuštěn na svobodu, někdy kupoval i celé sbírky z pozůstalostí. Když se s manželkou Ludmilou rozhodli emigrovat do zahraničí, řešil otázku, jak získat finanční prostředky na cestu a co vzít s sebou, aby tam získali nějaké finance pro nový život. Tehdy prodal některé vzácné kusy, například velmi vzácnou československou 10 Kč s letopočtem 1933 v exkluzivní zachovalosti. Poté, co se jejich finanční situace v Rakousku stabilizovala, opět začal nakupovat na aukcích a v obchodech se starožitnostmi. Svou sbírku doplňoval de facto kontinuálně.
Sbírka Václava Bruny vznikala celé půlstoletí a v posledních desetiletích byla systematicky tvořena jako svědectví o ražbě a oběhu mincí na území Česka od starověku až po období první Československé republiky. Těžiště sbírky představují ražby českých a moravských Keltů, mince středověkého českého státu a habsburské ražby z českých a moravských mincoven, zejména od 16. do 18. století. Nechybí ani ražby nejvlivnější české šlechty – Pernštejnů, Rožmberků, Šliků, Karla Egona Fürstenberga a dalších. Desítky často unikátních mincí, zakoupených po celém světě, pocházejí ze starých sbírek.
„Má sbírka je výjimečná v tom, že jsem ji sestavil s edukativním záměrem, protože tam jsou pouze mince české provenience, tedy ražené výhradně u nás, od nejstarších keltských ražeb přes středověk, novověk až po mince Československa a na to jsem tedy dost pyšný. Ta sbírka je svým způsobem raženým dějepisem českého národa. Líto mi je pouze těch mincí, které jsem nekoupil. Kolegům sběratelům bych chtěl sdělit, že jste si vybrali, stejně tak jako já, ten nejkrásnější koníček, co jste si vybrat mohli, protože se při něm hodně naučíte a poznáte dějiny tak, jak byste je z knih nikdy nepoznali.“ MUDr. Václav Bruna.
