Jedna z nejpozoruhodnějších sbírek českých mincí zapomenuta ve starém kufru
Ještě před několika lety nikdo netušil, že v jednom domě v Karlově ulici v Praze, zcela zapomenuta, čeká na své objevení jedna z nejpozoruhodnějších sbírek českých mincí, která kdy byla vytvořena. Část sbírky byla uložena na dně nepoužívané skříně v koženém kufru pod hromadou starých hadrů, druhá část sbírky ve starém psacím stole. Její poslední majitel žil až do své smrti podivínským způsobem života a sbírka starých mincí pro něj pravděpodobně nepředstavovala nic víc než dědictví po předcích. Mince ani nekupoval, ani neprodával.
Celý příběh, spojený se starým kufrem plným mincí, začal ožívat až poté, co sbírku jako odúmrť převzal Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Úřad sbírku postoupil Národnímu muzeu v Praze, které zahájilo práce na jejím zpracování a inventarizaci. Několik raritních mincí z nově nabyté sbírky bylo dokonce umístěno do expozice výstavy Poklady numismatických sbírek otevřené v Národním muzeu 2. července loňského roku. Poté, co oprávnění dědici úspěšně požádali o nabytí sbírky, Česká republika, prostřednictvím Úřadu, navrátila celý soubor mincí novým majitelům. Mince umístěné v expozici výstavy byly vyjmuty, tři z nich však již navždy zůstanou zvěčněny ve výstavním katalogu Národního muzea – šlikovský 2tolar 1520, českobudějovický půltolar 1574 a jáchymovský 3tolar 1644.
J. NOVÁK, Praha II., 699 – Numismatické oddělení
Z podložních štítků, skladových sáčků a sběratelského deníku bylo zřejmé, že sbírku vybudoval v prvních desetiletích 20. století Josef Novák, významný pražský podnikatel (1892–1936). Po svém otci zdědil proslulý a vůbec nejstarší pražský obchodní dům U Nováků v pražské Vodičkově ulici. Zděděný podnik úspěšně rozvíjel, po roce 1927 komplex budov významně rozšířil. Součástí nové stavby se stal i koncertní a divadelní sál, ve kterém našlo ve třicátých letech 20. století útočiště proslulé Osvobozené divadlo Voskovce a Wericha. Za choť pojal Libuši z rodu Bartoňů z Dobenína, se kterou vychovával tři syny. Numismatickou sbírku budoval velmi pečlivě o čemž svědčí dochovaný sběratelský deník. Část mincí byla vystavena v soukromé expozici. Nevystavená část sbírky byla uložena v sáčcích s tištěným nápisem "J. NOVÁK, Praha II., 699 – Numismatické oddělení".
Co bylo předmětem sbírky?
Sbírka byla pojata velkoryse, zahrnovala ražby ze všech historických zemí Koruny české od 10. až do 19. století. Ze struktury sbírky je však zřejmé, že některým obdobím věnoval Josef Novák větší pozornost. To se týká především denárové části sbírky a tolarových mincí 16. a 17. století. Mezi nejstaršími českými ražbami zaujme na první pohled soubor několika desítek denárů velkého střížku, mezi kterými nechybí vzácné mince Boleslava II., kněžny Emmy, Soběslava Slavníkovce či knížete Jaromíra. Další vzácné denáry jsou zejména mezi ražbami moravských údělných knížat. U řady mincí je evidován původ ve velkých nálezech 19. a počátku 20. století. Na podložních štítcích je odkázováno na nálezy goslinský, olobocký, byrczský, rakvický, kyselovický, želčanský, z kaple sv. Kříže, ze Sadů Krenových a další. Sběratele jistě zaujme i soubor kontramarkovaných pražských grošů, mezi kterými vyniká groš s kontramarkou Jihlavy a vzácný kontramarkovaný groš Vladislava Jagellonského. Opravdové těžiště sbírky však leží v raném novověku. Dlouhé řady tolarů, často ve vynikající kvalitě a to včetně vzácných typů a ročníků. Nechybí ani klipy a četné tolarové násobky. Výjimečný je soubor šlikovských tolarů. Opravdovou raritou je také kompletní řada pražských zkušebních měděných krejcarů a jejich dílů s letopočtem 1851. Fotografie některých vzácných kusů Novákovy sbírky jsou publikovány ve Friedensburgově stěžejním dílu Schlesiens Münzen und Medaillen der Neueren Zeit vydaném již v roce 1901.
Část sbírky byla rozprodána ještě za života Josefa Nováka
Novákův sběratelský deník dokládá, že sbírka obsahovala také velké množství zlatých mincí vč. dvou, pěti a desetidukátů. Ty se až na několik výjimek ve sbírce nedochovaly. Z útržkovitých informací se zdá, že tato část sbírky byla rozprodána ještě za života Josefa Nováka. Některé kusy se s velkou pravděpodobností podařilo identifikovat ve známé Wintersteinově aukci z roku 1936. K rozprodeji finančně nejhodnotnější části sbírky snad došlo v souvislosti s velkou osobní a rodinnou tragédií – v závěru života onemocněl Josef Novák duševní chorobou a byl zbaven svéprávnosti.
Aukce Novákovy sbírky přináší současným sběratelům po mnoha desetiletích možnost obohatit sbírkové soubory o výjimečné kusy. Nejen svou vzácností či cenou, ale také silným sběratelským příběhem, který s nimi bude navždy spojen. Navíc kolik dnešních sběratelů se může pochlubit, že získalo do svého majetku mince z významné sbírky, která čekala na své objevení nedotčena několik generací numismatiků?
Poznámka: Tento článek byl publikován i v časopise Mince a bankovky
Související články:
